Krajem šel anděl

by Mirek Kemel

/
  • Streaming + Download

    Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality download in MP3, FLAC and more.

      €6 EUR  or more

     

1.
02:55
2.
3.
03:08
4.
04:01
5.
04:03
6.
02:32
7.
04:53
8.
04:27
9.
03:47
10.
03:46
11.
03:07
12.
04:57

credits

released October 13, 2011

tags

license

all rights reserved

about

Mirek Kemel & band Hlavní město Praha, Czech Republic

Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon. Většinou vystupuje za doprovodu kapely -Vlastimil Konopiský (kytara, housle), Tomáš Görtler (akordeon, klávesy) a host Jakub Severin (cajon, perkuse).

Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora.
... more

contact / help

Contact Mirek Kemel & band

Streaming and
Download help

Track Name: Rozrazil
Každý večer slunce shoří
na obloze a v rudém moři.
Po moři zbyde jen mořská sůl,
po velký lásce postel a stůl.
Můj bože, stůj při mně i teď,
kdy hoří můj dům a bortí se svět.
Přítelem mým je úzkost a strach,
že k ničemu je, co mám nadosah.

Nad strání rozkvetl rozrazil,
na nebi půlměsíc.
Odpusť mi, lásko, málo sil,
nad ránem jich bude víc.

Bílý racku volně si leť,
neumím bejt tady a teď.
Smutno je mi v cizích krajích,
touhu nikdo dlouho neutají.
Vlečem se dál za povozem,
bůhví, co nás čeká za úvozem.
Pletem si cestu s cílovou páskou,
plejtváme životem, šetříme láskou.
Track Name: Tažní ptáci
Ledový vítr od Dněpru duje
a chladí šálek černého čaje.
V modrém salónku hudba hraje,
snaží se zastavit čas.
Poslední lampion ve větru zhas
a zbytky ze stolu hodili psům,
je po plese, potemněl dům
a řeku brzy už uzavře led.

Ani poprvé ani naposled,
osud nám za záda ruce zkroutí
a pak si z nás, jak na matějský pouti,
za pár drobnejch mincí vystřelí.
Kdepak jsi, můj strážný anděli,
volám tě, křičím ze spaní.
Proč mi tlučou hřeby do dlaní,
jen ať si klidně vezmou všechno co mám.

Až se koně z Dněpru napojí,
až vločka sněhu na rtu roztaje,
až akordeon dohraje,
pak s hejnem tažnejch ptáků odletím.

Rychlá bryčka veze mě tmou
do tvého lože s nebesy.
Nádherná, komteso, kdepak jsi,
na polštáři dopis s vůní šalvěje,
že vzdáváš se naděje.
Vím, byla ti přítěží.
Kočár s černým trojspřežím
míří k břehům Dněpru

Čím méně toho mám,
tím méně toho ztrácím.
Jako tažní ptáci,
co mají jeden směr.
Nebe černý jako tér,
přesto ptáci nezabloudí.
Podle hvězd, jak řeky proudí
nebem po tisíce let.

Až se koně z Dněpru…..

Lidi jsou jako tažní ptáci,
když s růží či revolverem,
táhnou v hejnech jedním směrem,
jako i já jdu, lásko, kamsi za tebou.
Track Name: Karavana
Písek mám ve vlasech i v zubech,
duny, kam se podíváš.
Karavana bloudí pouští,
kapka vody nazmar se neodpouští.
Alláh vládne písečné bouři,
nepomáhá Otčenáš.

Slunce hledá další oběť,
není se čeho napít na kuráž.
Žízní velbloud oči poulí
na rudou rozžhavenou vražednou kouli.
Pálí, sálá, vyčerpává,
do hrbu se neschováš.

S oázou v srdci jdem
za hlasem v poušti,
jsme pískem v soukolí,
jsme prstem na spoušti.

Z písku ční mý vybělený kosti,
já tisíckrát už tady byl.
Karavany táhnou galaxií,
v časoprostoru se zacyklily.
Někdo hledá vodu v poušti,
jen aby se utopil.
Track Name: Anděl I
Anděli,prosím, podrž mou duši,
ještě ne zlomenou, jen ztracenou v touze,
kopyta vraníků na nebe buší,
za všechny ztracený v kalné strouze.
Tisíckrát proklet a poslán k čertu,
v kořalce utopím tuhletu noc,
možná jen ze strachu a nebo z žertu,
věřím ti anděli, že máš tu moc.

Anděli, prosím, podrž mou duši,
a zbav ji všeho, co jí nepřísluší,
jako jarní řeku ledových ker,
bez tebe ztrácím směr.
Anděli, prosím, podrž mou duši ,
a zbav ji všeho, co jí nepřísluší,
předaleká cesta do vyšších sfér,
bez tebe ztrácím směr.

Na polní cestě pod topoly
maškarní průvod rakev nese.
Někdy se nebe hroutí pro cokoli
i země v hloubi občas zachvěje se.
Anděli, prosím, podrž mou duši,
země ji láme, nebe drtí.
Hlava to nebere, jen srdce tuší,
že smrt se u cesty jako had kroutí.
Track Name: Správce
Chtěl bych být správcem horský boudy,
žít na vrcholcích hor.
Na zpocených zádech nosit bedny vzhůru,
až na vrcholky hor.
Krev ostrou jak rtuť, chlupatou hruď,
chtěl bych být správcem horský boudy,
žít na vrcholcích hor, na vrcholcích hor.

Chtěl bych mít nad hlavou veliký nebe,
žít na vrcholcích hor.
Nejbližším sousedem byl by mi Yetti,
málomluvný tvor.
V srdci mi zebe, nad hlavou nebe,
nejbližším sousedem byl by mi Yetti,
málomluvný tvor, na vrcholcích hor.

Posilněn magickou sílou vesmíru
dřevo nařezat, police na míru,
vyměnit povlaky, natřít okapy,
hlavně se nenechat sněhem překvapit
na vrcholcích hor, na vrcholcích hor.

Vystaven samotě, mrazu a větru
na vrcholcích hor.
Přikládat do kotle a popíjet grog
na vrcholcích hor.
Horečka z údolí na mrazu povolí,
přikládat do kotle a popíjet grog,
na vrcholcích hor, na vrcholcích hor.
Track Name: Kohout
Krajina zvedá hlavu, ohýbá ztuhlý klouby.
Tiše vzdychá námahou odněkud z hloubi.
Na dvorku podřízli kohouta, jeho duši hodili do kouta,
na dvorku podřízli kohouta, do hlíny kape krev.

Z krvavý hlíny dere se kvítí, jsou ho plný stráně.
Z roklí a děr hadi a štíři, na nebi krouží káně.
Cosi tu syčí, kleje a vzdychá, rovná kosti, nepospíchá,
cosi tu syčí, kleje a vzdychá, do hlíny kape krev.

V kořenech cítím pnutí, až do jádra země.
Ve škarpách se cosi hýbe, teď se to hnulo i ve mně.
Z děr a puklin jaro leze, zívne si, rozreje meze,
z děr a puklin jaro leze, do hlíny kape krev.

Velká voda břehy bere, očistná kůra střev.
Protáhne se pod vrátky a zařve jako lev.
Už nevěším se na opasku, ještě je čas pro naši lásku,
už nevěším se na opasku, do hlíny kape krev.
Track Name: Jitrocel
Vzpomínám si rád, na léto v tichém kraji.
Na pohled tvých očí, co bolest neutají.
Jak se mohlo stát, že všichni zapomněli
na tvé ruce v trávě, v léčivém jitroceli.

Vidím tě v listech stromu, vidím tě v kameni.
Můj bože prosím o tvoje znamení,
že všechno má svůj řád, že chybovat jsme směli,
když hledali jsme spolu sílu v jitroceli.

Je těžké vnímat čas, pod zámkem na zámku.
Našli tě na lůžku s hlavní u spánku.
Necítíš už nic, lásku ani zášť,
služebnictvo tvý nosí čistý bílý plášť.

Tak zase příští týden, loučím se s tebou.
Čelo mi hoří, nohy mě zebou.
Hučí mi v hlavě, jako v létě včely
na louce v květu, v léčivém jitroceli.
Track Name: Ticho
Cesta vedla kolem křížku dolů k posedu.
Léto řeklo vylez vzhůru já tě povedu.
Vylezl jsem opatrně jako bych lez do nebe,
rozhlédl se po krajině a uviděl v ní sebe.

Krajina byla ve mně a já byl v krajině.
Byla jako mladá lvice schoulená v mém klíně.
Pak nastalo ticho jako v kostele,
ticho po pěšině, na duši i po těle.

Ticho je v srdci kostelních zvonů,
ticho je v bouři pod hladinou,
ticho je dech znavených koní,
pláč i smích pod peřinou.
Hluboké ticho je společnou řečí
moří i pramenů,
černých děr, motýlích křídel,
lidí květin i lidí kamenů

Jako když se do krajiny moje srdce rozleje.
Byla v ní touha, smrt i naděje.
Cesty jako jizvy, věčnost ve vteřině,
máky květy krve na bílý peřině.

Pak uslyšel jsem ticho na pozadí zvuků.
Vždyť do ticha nás skřivan vede písní za ruku.
Já rozprostřel se do krajiny létem opilý
a jen tiše pozoroval, že zrajem jak obilí.
Track Name: Šatičky
Ležel jsem u řeky, obloha bez mráčků.
V tom vedru byly ryby s rybáři na jedné lodi.
Šplouchání vody, bzučení čmeláčků
a od hladiny odražených tisíce sluncí ve větvích.

Přišla tiše jako sen, ramínko tetovaný,
pírcing v břiše a dredy ve vlasech.
Přišla loukou vlčích máků, šatičky květovaný
a pleť bílou, tak bílou, jako padlej sníh.

Drobounká zrzka se smutnýma očima
svlékla se na břehu ve stínu olší.
Já ukryt v trávě trpím a přemítám,
jestli mě nevidí, nebo mě zkouší.

Pak skočila do proudu, kde se voda točí.
Cítil jsem slastnou bolest amorova šípu v hrudi.
Hlídal jsem šatičky v trávě, nemohl z nich spustit oči
a těšil se, až se vrátí vykoupaná a svěží.

Jako korálky na nit den navlékal hodinu za hodinou.
S večerem hukot řeky sílil, až jsem si musel zakrejt uši.
Už dávno jsou všechny holky v kraji pod pěřinou,
ale šatičky květovaný dál v trávě leží.

Drobounká zrzka se smutnýma očima
svlékla se na břehu ve stínu olší.
Já ukryt v trávě trpím a doufám,
že mě vidí a že mě jen zkouší.
Track Name: Leona
Seděla pod lipou, na čele znamení,
se srdcem dítěte, s únavou stařeny.
Životem jak nahá trním, každej pohyb bolí.
Smála se jako když práskne do koní,
zažloutlý prsty, tabák co nevoní,
o rozum můžem přijít pro cokoli.

Já slyším křídla, jak tlučou o stěny,
větrný vír bere stromy i s kořeny,
zkoušíš svoje křídla pod kámen skrýt.
Stejně tě už, Leono, mají za blázna,
za družici na cestě ze vzduchoprázdna,
co shoří, když jí selže tepelnej štít.

Tvé oči, Leono, bodaj a žhnou.
Koně se vzpínají, třmeny je dřou.
Od břehů odříznem naše lodě,
jsme kotveni k nebi a ke svobodě.

Nad námi blikaly mrazivé dálky,
do dlaní hřály čajové šálky.
Pak jsi mi zmizela v polích před kuropěním.
Já dál slyšel tvůj dech vedle sebe
a tichý smích odněkud z nebe,
ne ty, Leono, ne, to my jsme šílení.
Track Name: Anděl II
Krajem šel anděl, smutnou měl tvář,
prý zabloudil na zemi, stal se z něj lhář,
byl cítit potem, táhl z něj chlast,
prý opustil nebe pro pekelnou slast.

O ráji, o pekle mlžil a lhal,
vodkou se opil, s kdekým se rval,
křídla zablácená, dlaně od mouru,
vyprávěl, že ví, kde Bůh nechal ďouru.

Zatímco andělé spočinou v posteli,
démoni ve chvíli zaplní kostely,
přesvědčí duši, by k modlitbě poklekla,
však místo do nebe modlí se do pekla.

Ten smutný anděl zmizel mi ze světa,
snad to byl jenom bláznivý popleta,
však tiše mi povídá pan farář v kostele,
že křídlo zlomené mám vidět na čele.

Nás smutných andělů plný je svět,
vyhnáni z nebe, derem se zpět,
však nevíme kudy a nevíme jak,
i andělům někdy ujede vlak.
Track Name: Netopýr
Dívám se za šera kamsi do polí
připraven uvidět, ať je to cokoli,
co nás s temnotou pojí na věky věků.
Kříž se dá nést s vesmírem ve shodě,
být ve své bolesti, jak ryba ve vodě,
jak netopýr za soumraku.

Naše osudy jsou spletené kořeny,
z neznámých důvodů jsme se potkali na zemi,
na našem bitevním poli už roste jen léčivý pýr.
Z veliké hloubky láska vyvěrá,
roztáhne křídla za šera,
poslepu krouží tmou netopýr.

Každému bolest v srdci klíčí,
aby do radosti rozkvetla.
Noc a den k sobě patří,
ruku v ruce jdou, jak pokrevní bratři.
Jak netopýr, kdesi v polích,
vítej soumrak, když světlo bolí,
jak netopýr, kdesi v polích.

Řekni mi, kolik chceš černého z nebe,
tuhletu noc, lásko, jsem tu jen pro tebe,
odpusť mi, prosím, ty chvíle, kdy chci být sám.
Věř mi, je lepší tenhleten svět,
Stejně jak netopýr očima nevidět,
co zdá se vzhůru nohama, může být optický klam.

Každému bolest v srdci klíčí,
aby do radosti rozkvetla.
Noc a den k sobě patří,
ruku v ruce jdou, jak pokrevní bratři.
Jak netopýr, kdesi v polích,
vítej soumrak, když světlo bolí,
jak netopýr, kdesi v polích.

Dívám se za šera kamsi do polí,
připraven uvidět, ať je to cokoli,
co nás s temnotou pojí na věky věků.